Šatník se změnil. Šatník mě změnil. Čtyři roky.

Roztocký KOmunitní Šatník (KOŠ) vznikl na začátku roku 2022 jako humanitární sklad v reakci na válku na Ukrajině. Letos v únoru mu budou čtyři roky – a to výročí je bohužel neoddělitelně spojené se smutným únorovým datem ruské agrese.

Jednou z „tváří“ KOŠe je pan Anatolij – člověk, kterého v Šatníku potkáte skoro vždycky s úsměvem a ochotou pomoct. Znám ho od samého začátku, a když si dnes povídáme v roztocké kavárně, uvědomuji si ještě jednu věc: mluvíme spolu pomalu, ale bez bariér – celý rozhovor vedeme česky.

Pane Anatoliji, vraťme se na začátek: jaká cesta vás přivedla do roztockého Šatníku a co pro vás KOŠ znamenal v roce 2022?

Do Prahy jsme přijeli 5. 3. 2022, ten den si dobře pamatuju. Překvapilo nás, jak krásné je to město (pan Anatolij rozhodí rukama a shrne tento zážitek pro mě zcela nečekaným „WOW!“, pozn. autora). První český člověk, kterého jsme potkali, když jsme vystoupili na pražském hlavním nádraží z vlaku, byla paní Ema. Paní Ema nás odvezla do Roztok, do našeho nového dočasného domova v roztocké rodině manželů Boledovičových, kteří současně nabídli původně humanitárnímu skladu celou svou garáž sousedící s jejich domem.

Do organizace pomoci našim krajanům, kteří zůstali doma, jsem se zapojil od začátku. Vzpomínám si, že se tímto humanitárním skladem zpočátku zabýval pan Daniel Boledovič. Protože do humanitárního skladu bylo dováženo stále více věcí, nabídl jsem mu svou pomoc, jelikož jsem nebyl ničím zaměstnán.

Tak jsem začal v garáži pracovat – přijímal jsem věci v pytlích a pomáhal třídit: oblečení, předměty denní potřeby, hygienické potřeby, deky… jídlo. Pomáhal jsem nakládat balíky do aut, která pak odjížděla do centrálního skladu do Prahy, odkud putovala rovnou na Ukrajinu. Sklad byl v garáži u Boledovičů od března roku 2022 do září nebo října 2022, pak se přestěhoval do ulice Za Cihelnou (díky pomoci Tomáše Novotného, pozn. autora), kde je dodnes. To bylo 5. 11. 2022.

V roce 2022 s realizací myšlenky a následným provozem pomáhali lidé z Roztok: zmínili jsme manžele Boledovičovy, dále to byli např. Marie Kantorová, Tomáš a Jakub Rolcovi, Zuzana Šrůmová a další dobrovolníci. Jste u projektu od samého začátku. Jak se změnil váš běžný den v únoru 2022 oproti lednu 2026?

Nejprve chci říct, že v Roztokách jsou hodní lidé, hodně dobrovolníků, kteří pomáhali. Byl to zorganizovaný tým lidí. Lidé nosili hodně oblečení, jídla, vůbec jsem si neuměl představit, že to bude takhle fungovat – hodně lidí bylo solidárních. V garáži nebylo moc místa, takže tam nebylo tolik práce jako teď v Šatníku. Zpočátku přicházeli jen Ukrajinci. To je dnes jinak – teď je Šatník pro celou komunitu. Šatník se změnil. Šatník mě změnil. Díky této práci jsem v kontaktu s velkým množstvím lidí, jak s Ukrajinci, tak s Čechy.

Když dnes přijdou lidé do nového Šatníku (Za Cihelnou, pozn. autora), obdivují, jak jsme se rozrostli, ptají se, jak se to povedlo, že Šatník tak dobře funguje. Nejdříve jsme byli jen v polovině domu, ale jak jsme se rozrůstali, nyní jsme na celém patře. Lidi jsou vděční, děkují, říkají, že děláme dobré věci, konáme dobré skutky. Oni nevědí, že to je jen špička ledovce – pod tím se schovává ještě spousta dobrovolnické práce.

Co je tedy pod špičkou ledovce?

Hodně práce ve skladu dělají dobrovolníci pod vedením Marie Kantorové. Pod špičkou ledovce se řeší také, jak lépe nastavit marketing, logistiku nebo rozložení v prodejně. Hodně času zabírá třídění a odvoz.

S čím dnes lidé přicházejí nejčastěji? Co se v Šatníku „otočí“ nejrychleji a po čem je největší poptávka?

Lidé potřebují všechno – něco pro vnuka, hračku, oblečení, zimní oblečení, šaty, boty. Ženy, které mají miminka, mohou vybrat miminkovské i těhotenské oblečení. Každá životní etapa potřebuje něco jiného: mladí lidi něco módního, široké kalhoty, starší něco teplého na sebe.

Pane Anatoliji, chtěl byste doplnit něco, na co jsem se vás nezeptala?

Ano. Během těch čtyř let, co žijeme v Roztokách, mě naplňuje především pocit vděčnosti. Většina lidí, kteří dnes do Šatníku přicházejí, jsou ti samí lidé jako na začátku – a žasnou nad tím, jak se Šatník proměnil k lepšímu. Chci říct, že dobrovolnické hnutí zlepšuje svět. Lidi si pomáhají, lidi jsou k sobě laskavější – to hlavně.

Rád bych zdůraznil, že veškerá tato práce s mými kolegy na mě udělala velký dojem. Poprvé jsem se setkal s tím, jak tato organizace funguje a jaká je tato forma práce s lidmi. A rád bych popřál naší dobrovolnické skupině hodně energie a inspirace do další práce.

Děkuji vám za rozhovor a ráda bych vám i KOŠi k jeho čtvrtým narozeninám popřála, aby i nadále zůstal místem, kde se věci mění v příběhy a lidé v sousedy. Ať má stále dostatek štědrých dárců, vděčných návštěvníků a neutuchající energii, která z něj dělá tak výjimečné místo.

Doplním, že Šatník je otevřen každou středu od 15 do 18 hodin a každou sobotu od 9 do 16 hodin. Chcete-li do Šatníku něco přinést a nemáte čas v otevírací hodiny, můžete využít truhlu před vchodem. Přímo v Šatníku je umístěna kasička pro dobrovolné příspěvky, které pomáhají roztockým lidem v nouzi. Šatník je pro každého.

Blanka Pekárková