Věřejnost 
Středočeské muzeum Roztoky: 12. 4. – 31. 7. 2024
Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy připravilo výstavní projekt V zajetí překladu. Jaroslav Zaorálek a jeho nakladatelé, který připomíná osobnost a dílo významného překladatele 1. poloviny 20. století. Jaroslav Zaorálek patřil ke generaci formující od 20. let minulého století podoby překladatelství v Československu a se svou ženou a sochařkou Hedou Zaorálkovou prožil v Roztokách 20 let.
A právě tady vznikla tak trochu v ústraní většina jeho překladů z francouzštiny, ale i z němčiny, španělštiny nebo italštiny. Pro českého čtenáře Zaorálek připravil překlady zásadních literárních děl 20. století, k nimž nepochybně patřila Célinova provokativní prvotina Cesta do hlubin noci.
Vedle moderních francouzských románů zpracoval v krátkém období nebývalé množství knih z oblasti filozofie a teologie, podobně jako kratší eseje či úvahy. Obohatil domácí literaturu o díla M. Prousta, R. Rollanda, J. Giona, G. Apollinaira nebo Lautréamonta, A. Jarryho nebo G. de Nervala.
Díky rozsáhlému souboru osobní a pracovní korespondence, který přešel v 80. letech minulého století do sbírek Středočeského muzea v Roztokách u Prahy, i nedávno získané akvizici zahrnující knihovnu a fotografie překladatele, bylo možné připravit projekt umožňující nahlédnout nejen do soukromého a pracovního života Jaroslava Zaorálka.
Důležité bylo také připomenout jeho spolupráci s řadou důležitých nakladatelů. Překladatele pojilo úzké pracovní pouto zejména s pražským vydavatelem Rudolfem Škeříkem a intenzivně spolupracoval se staroříšským Dobrým dílem Josefa Floriana.
A právě Florianovy dopisy adresované překladateli a uložené ve sbírkách muzea jsou cenným zdrojem informací o aktivitách obou mužů, o pracovních záležitostech i o jejich intenzivním vztahu k umění a literatuře. Současně je lze nahlížet jako specifické artefakty, protože Florian často s pomocí svých dětí svůj skvělý rukopis zdobil řadou kreseb.
Navíc byl vtipným a sarkastickým glosátorem dobového i oborového dění a jeho kousavé kritice se mnohdy nevyhnul ani překladatel.
Základem výstavy jsou zejména knihy, bibliofilie, snímky a archiválie, jež instituce získala od rodiny překladatele, její součástí jsou navíc i práce umělců (F. Koblihy, J. Čapka, G. Rouaulta, W. Wessela, O. Coestera, J. Konůpka, M. Floriana nebo J. Váchala a V. Silovského), ze sbírek muzea nebo zapůjčené z uměleckých souborů Památníku národního písemnictví/Muzea literatury, Muzea umění Olomouc a Alšovy jihočeské galerie.
Projekt tak odkazuje nejen k nebývalé úrovni i rozsahu literárních děl, které Zaorálek přiblížil českému čtenáři, ale i ke kvalitní produkci dobových nakladatelství, která dbala jak o výběr nejlepších evropských literárních děl, tak o vysokou úroveň tisku i výtvarného zpracování knih.
Ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví/Muzeem literatury navíc instituce připravila k vydání publikaci Vzpomínky na překladatele Jaroslava Zaorálka – původní a poznámkami doplněný rukopis překladatelovy ženy Hedy, který napsala několik let po manželově smrti.
Jeho vydání je završením snahy připomenout důležitou, ale v současnosti téměř zapomenutou postavu pohybující se v neviditelných vrstvách české literární kultury.
Mgr. Lucie Váchová, Ph.D., kurátorka, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy
