Za jeden provaz (na jednom konci)

Už dávno jsem neměl z jednání zastupitelstva tak dobrý pocit jako poslední červnovou středu. A to jsem už taky starý zastupitelský pes, který leccos pamatuje.

Když se v podkladech pro zastupitele objevil k prezentaci lávky do Klecan, uvedené opoziční zastupitelkou Dvořákovou, protinávrh koaličního zastupitele Jakoba, který – kromě podpory tohoto záměru – navrhoval, aby právě Jan Jakob byl koordinátorem dalších jednání, očekával jsem, že nastane boj o medaili za zásluhy. Vůbec ne.

K pověření zastupitele Jakoba došlo po vzájemné dohodě a protinávrh byl jednohlasně schválen. Na tahu jsou teď Klecanští, kteří celý projekt vlastně iniciovali, ale, jak se zdá, mají na svém břehu a v řadách svých obyvatel víc problémů. Alternativní návrh s umístěním lávky o pár set metrů výš proti proudu, kde by byly Roztokám partnerem už Zdiby, by je mohl trochu popostrčit.

A snad ještě lepší pocit jsem měl z projednávání druhého hlavního bodu programu, schválení memoranda k výstavbě komplexu střední školy, druhého stupně základní školy a tělocvičny Na Cihelně. Obě strany, město i Středočeský kraj, mají na projektu zájem, protože ho potřebují.

Kraj má výrazný nedostatek míst ve středních školách v blízkosti Prahy a Roztoky chtějí stavět novou tělocvičnu a deklarovaly i vůli doplnit druhý stupeň základní školy. Oba hlavní vyjednavači, náš radní Jaromír Beran a krajský radní Milan Vácha, věci svrchovaně rozumějí.

Projekt dává věcný smysl, protože komplex, který zahrne i existující první stupeň základní školy, vždycky může lépe využít lidi i techniku než jednotlivé baráky rozstrkané po městě. Dává i smysl finanční, samozřejmě za předpokladu získání dotací (ta na druhý stupeň je v memorandu nutnou podmínkou výstavby), protože pak bude město stát druhý stupeň s tělocvičnou sotva tolik, kolik by stála samotná tělocvična.

Ovšem i zde platí, že „něco je za něco“. Komplex Na Cihelně nebude v rukou města po stránce právní (město bude spoluzakladatelem právnické osoby, jejíž školská rada bude tuto svazkovou školu řídit), a do střední školy a školy základní nebudou chodit jen děti z Roztok, Žalova a Úholiček.

Střední školy žádný „školský obvod“ nemají a kapacita základních škol v Roztokách po dostavbě Cihelny bude (včetně Sedmihlásku) výrazně větší, než je potřeba Roztok a Úholiček, které pro základní školu tvoří školský obvod. Samozřejmě za předpokladu, že se nezmění územní plán.

Memorandum je jen počátkem dlouhé cesty se spoustou překážek. Sepsání zakladatelské smlouvy tak, aby byla vybalancovaná a dávala dobré předpoklady pro chod školy, bude nelehký úkol mimo jiné i proto, že žádná svazková škola, kterou založily město a kraj, v Česku dosud neexistuje.

Projektant se bude muset vypořádat s mizerným podložím staveb (budou samozřejmě zase ukotveny na pilotech ke skále) a s obtížnou dopravní situací – do komplexu bude chodit, jezdit a dojíždět autobusy tolik žáků a učitelů, kolik dnes zahlcuje okolí hlavní budovy základní školy na Školním náměstí. Otázkou jsou i dotace, protože evropské končí a české nebude snadné z napjatého rozpočtu vydupat.

Ale pokud bude tak silná společná vůle, jaká byla na červnovém zastupitelstvu, je slušná šance, že se v roce 2030 budou po lávce přes Vltavu jezdit dívat na nové školy Na Cihelně i obyvatelé z pravého vltavského břehu.