Za pět minut dvanáct

Pětikoaliční vláda Petra Fialy konečně představila slibované a nezbytné reformy – změny důchodů a úsporný balíček. Cílem je ozdravit veřejné finance, kterými se Česko dlouhé roky pyšně chlubilo, ale po covidu a populismu předchozích vlád se za ně musíme spíše stydět. Jsou rozvrácené, jedeme na dluh. Kabinet nepopulární změny oznámil 11.5. v 11:55, symbolicky v čase za pět minut dvanáct. To je zbytečný optimismus. Ve skutečnosti už požár dávno hoří, dvanáctá dávno odbila.

Přiznejme si ovšem, že dělat něco na poslední chvíli je typickou lidskou vlastností. Možná se vám to také někdy stalo. Na výměnu občanského průkazu, technickou kontrolu vozidla nebo třeba zaplacení nějaké faktury jste si vzpomněli nikoliv za pět minut dvanáct, ale pět minut po dvanácté.

Tohle jsou samozřejmě prkotiny. Od státu, když už si platíme politiky a hlavně plejádu úředníků, čekáme kvalitnější výkon. Státní správa má hodně dat, z nichž může předvídat vývoj a včas reagovat. Ale dopadne to stejně jako vždycky, jak to sledujeme třeba v energetice. Víme, že rychle roste spotřeba elektřiny. Víme, kdy končí uhelné elektrárny. Víme, kdy končí životnost jaderných reaktorů. Ale jakoukoliv novou elektrárnu, která zajistí energii i tehdy, když nebude svítit nebo foukat, určitě začneme stavět pět minut po dvanácté. Teprve, až bude proud chybět.

Nemusíme nadávat jen na stát, vždyť stejně funguje i krajská a obecní samospráva. Aktuálně to bohužel pocítíme v Roztokách. Hroutí se serpentina, poslední příjezdová cesta do města, kudy mohou nákladní auta. Laika napadne, jak je to možné? Proč silnici řešíme teprve až ve chvíli, kdy se rozpadá?

Vždyť středočeský Krajský úřad je větší než řada ministerstev, má radního pro oblast silniční dopravy, odbor dopravy, oddělení regionální infrastruktury, oddělení pozemních komunikací, oddělení silniční dopravy a také svou krajskou správu a údržby silnic.

Nevím, co tam všichni dělají, ale je to vskutku armáda lidí. Někomu z nich by mohlo dojít, že když vlastním sto let starou komunikaci, na níž se v posledních letech dramaticky zvýšila zátěž, tak mi to asi brzy bouchne po rukama, jestliže na její opravu víceméně kašlu. Vyjma kácení náletových dřevin a nového povrchu, což je oblíbená metoda „navrch huj, vespod fuj“.

Nakonec trocha sebereflexe. V Roztokách nejsme o moc lepší. Když se naše město před 20 lety začalo rychle rozrůstat a stěhovaly se sem rodiny s malými dětmi, strašně nás tehdy zaskočilo, že najednou chybějí místa v mateřských školkách a pak v základní škole. Nakonec jsme to tenkrát vyřešili, ale přiznejme si – také až pět minut po dvanácté.