Věřejnost 
Vznik Církve československé (později s přízviskem husitské) je spojen s politickými změnami po první světové válce, kdy nově vzniklá Československá republika hledala nejen politickou, ale i duchovní a náboženskou identitu.
Vlastenečtí katoličtí kněží, toužící po obnově církve, utvořili Klub reformního duchovenstva českého v čele s ThDr. Karlem Farským, profesorem římskokatolického náboženství na reálce v Plzni, a Gustavem Adolfem Procházkou. Oba jmenovaní se, v uvedeném pořadí, později stali prvními patriarchy Církve československé (dále CČS). Vyvrcholením jejich snažení v opozici vůči tehdejšímu církevnímu vedení byly o Vánocích 1919 slouženy bohoslužby v češtině, pro něž liturgii velice rychle připravil ThDr. Karel Farský a zhudebnil Josef František Pícha.
Zástupci Klubu reformního duchovenstva při jednání s Vatikánem o uskutečnění náboženské reformy neuspěli. Tato skutečnost vedla k založení Církve československé, k čemuž formálně došlo dne 8. ledna 1920.
Nové náboženské hnutí se rychle šířilo zejména po českém venkově, ale i ve městech. Náboženské obce (dále NO) této církve vznikaly i na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Vlna nadšení se nevyhnula ani našemu městu.
A tak se právě nyní přenáším z historického úvodu do konkrétního města, našeho města Roztoky u Prahy a našeho sboru. Otevírám „Pamětní knihu“, tedy kroniku, založenou 1. 7. 1934, která zpětně zaznamenává sled událostí od roku 1920. Jsem ve velkém pohnutí, velmi mnoho uvedených jmen znám z vyprávění rodičů, řadu příslušníků jejich rodin znám i osobně. Ke svému překvapení jsem v kronice objevila i jméno mého dědečka, který byl zvolen do přípravného výboru roztocké náboženské obce.
V této souvislosti je třeba jmenovat také Jaroslava Bartůňka, člena Klubu reformního duchovenstva a pozdějšího faráře naší NO. Díky jeho mimořádnému osobnímu nasazení probudil mezi občany Roztok i Žalova velký zájem o členství v CČS. V dubnu 1920 pozval do Roztok ThDr. K. Farského, aby zdejší občany informoval o založení nové církve a zároveň vysvětlil její směřování. Jeho přesvědčivá slova padla na úrodnou půdu. Mezi prvními členy, bratry a sestrami, jak se příslušníci církve oslovovali a dodnes oslovují, byla rodina Vláškova, Herešova, Vlasákova. Tyto rodiny jmenuji za všechny nejmenované. A že jich bylo!
„Čechoslováci“ se snažili, aby se jejich první bohoslužby konaly co nejdříve. Stalo se tak v květnu 1920, a to na volném prostranství před katolickým kostelem, kostel byl Čechoslovákům uzavřen. Přicházeli občané Roztok, Žalova, Únětic, Sedlce, Klecánek a Klecan. Po několika bezúspěšných jednáních byla sice podepsána smlouva o spoluužívání kostela, nicméně členové CČS se do kostela nedostali.
O možnost vykonávat bohoslužby CČS byla požádána roztocká škola, ta žádosti vyhověla. Současně byla zahájena výuka náboženství ve škole, které se ujal farář Bartůněk (od 5. 7. 1920 farář v Roztokách). Snahou členů CČS byla nezávislost na jiných církvích, zejména vybudování vlastního svatostánku. K tomu však chyběly peníze. A tak NO vyhlásila tzv. náboženskou daň (minimálně 5 Kč za rodinu). Řada členů však stanovenou částku bohatě překročila.
Rok 1922 je v kronice popsán jako rok plný překážek. Byl mj. odvolán souhlas ke konání bohoslužeb ve školních učebnách. I nácvik dětských besídek byl přeložen do bytu faráře.
Důležitou událost však přinesl rok 1923 – schválení (formální ustavení) Náboženské obce Církve československé. Stalo se tak přípisem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 25. června 1923, jímž bylo oznámeno, že dne 4. května 1923 č. 21210-VI. podle čl. 4 zákona ze dne 20. května z r. 1874 schválilo zřízení NO CČS v Roztokách u Prahy.
A jak to bývá, ruku v ruce s dobrými zprávami přicházejí i zprávy horší. Další jednání o užívání katolického kostela opět nebylo úspěšné, a tak myšlenka na vlastní sbor byla čím dále naléhavější. Návrh na stavbu sboru s rozpočtem 450 000 Kč byl spojen s řadou obtíží. Ty mj. oddálily zahájení stavby a tím byl promeškán nárok na subvenci. Do roztocké NO přibylo dalších 10 okolních obcí. Počet členů čítal 1722, během roku přistoupilo 183 osob.
Kronika popisuje, že tehdy došlo k různým rozepřím mezi katolíky a Čechoslováky, ale i mezi Čechoslováky a Sokolem, navíc i mezi Čechoslováky samotnými. Nápory lidských sporů však církvi neublížily. Stálým problémem, který novou církev provázel, byl nedostatek finančních prostředků. Farář Bartůněk a jeho obětavá žena vyučovali proto zdarma, divadelní ochotnický spolek „Vrchlický“ (Vrchlík, jak se mu zkráceně říkalo) v Roztokách a „Lidové divadlo“ v Žalově svými aktivitami rozhojnily církevní příjmy.
Na den 14. října 1934 byla vyhlášena slavnost „Slib věrnosti evangeliu Kristovu a církvi“. Místní školní rada propůjčila této slavnosti učebnu. Slavnost však měla být v poslední chvíli znemožněna. Ve škole se vyskytly dva případy onemocnění spálou, a právě na den slavnosti byla nařízena dezinfekce školních prostorů. Rada školy však byla při řešení nastalé situace nápomocna. Požádala Jednotu Sokol o propůjčení prostoru, Sokol vstřícně zareagoval. Slavnosti se účastnilo 800 návštěvníků. Zákaz bohoslužby ve škole tak nakonec církvi jenom prospěl.
Prosím, aby popisovaná nedorozumění byla vnímána jako dokreslení tehdejší situace. V žádném případě nebylo a není záměrem tyto šarvátky „vytahovat“ s cílem poškodit či zpochybnit současné velmi dobré vztahy mezi církví katolickou, evangelickou a československou husitskou v našem městě.
Touha po vybudování sboru sílila, projednávaly se návrhy oslovených architektů s různou výší rozpočtu. Finanční dostatečnost, resp. nedostatečnost byla však stále limitujícím faktorem. V té době byl založen Stavební fond patriarchy Procházky (SFPP), do kterého náboženská obec uložila všechny svoje úspory a zároveň se zavázala vkladem pravidelné roční částky na stavbu sboru. Fond pak po určité době poskytne NO 60 % stavebních nákladů. Plánovalo se započetí stavby v roce 1936. Mnoho členů CČS, ale i nečlenů, většinou řemeslníků, nabízela pomoc zdarma, a to nejen vlastní prací, ale také darováním stavebního materiálu.
Hned počátkem roku 1935, 10. února, došlo k nečekané, o to větší, radosti. Stavba sboru byla povolena s rozpočtem 160 000 Kč, z toho 70 000 Kč v hotovosti, 20 000 Kč dotace od Ústřední rady CČS, zbytek byl hrazen úvěrem získaným z prostředků Občanské záložny od Zemské banky (dř. Zemská banka království českého). Úvěr zajistil architekt Ladislav Čapek z Prahy a jemu byla proto stavba svěřena. Dne 29. června 1935 v 7:00 hod. byla stavba s požehnáním zahájena, dne 20. října 1935 pak byl sborový dům při slavnostní bohoslužbě za účasti patriarchy ThDr. Gustava A. Procházky otevřen.
Farář Bartůněk v článku „Splněné tužby“ uveřejněném v Českém zápase k tomu napsal: „Touha a přání nás Čechoslováků v Roztokách u Prahy staly se skutkem. Máme sborový dům. Slibujeme, že nechceme jen slyšet slovo Boží, nýbrž že je budeme také plnit, aby z nás byli jiní a lepší lidé, ne lidé tuctoví, ale pevní a neochvějní ve svém přesvědčení a užiteční lidské společnosti.“
Jitka Voženílková
