Václav Dolejší 
Máme za sebou dvě docela těžká léta s covidem a jedno pak i s válkou. Lidská paměť je ovšem milosrdná, jak je známo. Na nepříjemné věci málokdo vzpomíná. Když si to přece alespoň z části vybavíte, musíte přes veškeré brblání uznat: Konečně klidné léto!
Jistě, kdo se chce rozčilovat, kazit si dovolenou a v horkých měsících zvyšovat riziko kardiologických nebo cévních obtížích, najde si i dnes dostatek důvodů.
Naše slavná serpentina se hroutí, kdovíjak dlouho budeme jezdit na semafory a poskakovat v dlouhých kolonách!
A jak proboha funguje ta roztocká koalice, když si radní ani na čtyři pokusy nedokážou vybrat a shodnout se na tom, kdo by měl být tajemníkem?!
Nebo co ta letadla! To už zas mohou létat v noci? A proč se při vzletu tak brzy otáčí na našimi domky? To dřív nebylo, takový hluk tu nebýval!
Pokud si ovšem vzpomeneme na potíže z letních měsíců 2020, 2021 a 2022, musíme zajásat. Ne že by zmíněné aktuální problémy byly prkotiny, to zas ne. Jsou to prostě takové normální provozní a zvládnutelné potíže. Zatímco předchozí roky byly skutečně krizové a my se potýkali s dosud nepoznanými komplikacemi. A hlavně žili v naprosté nejistotě, kdy to všechno skončí.
V letech 2020 a 2021 jsme řešili, jestli roušky máme nosit jen uvnitř, nebo i venku. Nebo, kolikrát týdně se máme testovat. Jestli se můžeme účastnit hromadných akcí určených pro sto, nebo tři sta lidí. Přemýšleli, co s dětmi, kterým vyšel pozitivní test a teď nemohou odjet na tábor. Zda bude po prázdninách lepší distanční, či rotační výuka. Vyměňovali jsme si fígly, jak obejít zákaz nočního vycházení nebo cestování mezi okresy.
Ani rok 2022 nebyl idylka. Po světě se šířily nové varianty covidu a Česko loni v létě zažívalo rekordní počet nově nakažených. Naštěstí už jsme ale byli poučení a zbrkle nezaváděli restriktivní opatření. Jenže zároveň od února zuřila ruská válka na Ukrajině. V Roztokách jsme docela rychle zvládli nejen poskytnout základní pomoc stovkám uprchlíků, ale zároveň je také začlenit do místních komunit.
Loni v létě nás trápilo, že následkem války všechno zdražuje. V srpnu stál litr benzinu i nafty stál skoro 50 korun, elektřina a plyn byly šestkrát dražší než dnes. Nikdo z nás netušil, jestli budeme mít v zimě čím topit, a tak se všude štípalo dříví a dělaly zásoby.
Tři krizové roky jsme ustáli a nakonec všechno zvládli. Proto zapomeňte na dnešní mini-komplikace a užívejte si konečně klidného léta!
