Jaroslav Drda 
Nebojte, nebudu tady startovat předvolební kampaň, nebudu nikoho vynášet ani zatracovat, chci si jen trochu povzdechnout nad tím, co nás jistojistě čeká.
Před volbami si vždy znovu s rozkoší přečtu sloupek, který napsal Karel Čapek pro Lidové noviny v květnu 1935. Dovolím si z něj ocitovat jednu pasáž: „Kdyby na politickém rynku vystoupil člověk zatížený větším respektem ke skutečnosti, aby pronesl asi tuto řeč: ‚Lidi, upřímně a poctivě řečeno, v době, která se právě ocitá za námi, se ledacos dělalo nevalně a neúspěšně, něco se podařilo a mnoho zůstalo nevykonáno; nyní vstoupíme do nového údobí dějin, i můžeme si předem podle zkušenosti a rozvahy říci, že v něm také bude smícháno dobré s pošpatnělým a vykonané s nevykonaným; pročež dejme se s chutí a důvěrou do příští práce‘ a tak dále –, kdyby vystoupil takovýto řečník, je jisté, že by čepoval čistou pravdu, ale je neméně jisté, že by s takovými řečmi měl katastrofálně malý úspěch.“
Nejprve zaplesám nad nápaditostí Čapkova vyjadřování – „politický rynek“, „dobré s pošpatnělým“, „čepovat pravdu“ – to je přece nádhera.
A pak si vždy znovu povzdechnu nad trvalou platností tohoto postřehu. Politici prostě musí vychvalovat své výsledky, bagatelizovat či naopak zvýrazňovat neúspěchy, slibovat nemožné a varovat před nečestnými a zlotřilými konkurenty. A je jedno, jestli jsou to volby místní, celostátní nebo evropské.
Smutné je, jak nám v poslední době volební kampaně zhrubly. Jistě, vždy se vytahovaly všelijaké aféry a pseudoaféry, vždy se skutečnost přibarvovala podle potřeby té či oné strany, zatímco pravda a objektivita se krčila někde v rohu pod stolem a čekala, až se vyčasí.
Dnes si však leckteré kampaně kladou za cíl vyvolat nenávist, soupeře znectít, rozcupovat, zesměšnit, a to za každou cenu, na nějakou tu lež se nehledí, když poslouží našemu cíli.
Nic si nenamlouvejme, i na stránkách Odrazu už volební kampaň začala, vnímavý čtenář to jistě pozná. Nic proti tomu, pokud to nepřekročí rámec zákona.
Ale nad to, prosím pěkně, zkusme tu kampaň vést slušně a věcně. Naivně si pořád myslím, že to je možné.
