
Ilustrační foto: Emoji, pixabay.com
Říká se, že my Češi jsme brblavý národ. Zatímco v jiných koutech světa, kde vládne jinačí mentalita, se na otázku „Jak se máš?“ odpovídá zásadně „Mám se fajn.“, u nás se nejčastěji dozvíte, že to nestojí za nic, případně že to stojí za něco nevoňavého.
Jasně, že se nám vždycky nedaří, něco nás trápí, něco nám chybí. Ale je to opravdu tak zlé, že musíme své negativní pocity sdělovat druhým?
Zaujala mě odpověď jednoho komika, který přišel s hláškou: „Mám se špatně, ale dobře to snáším.“ Když se nad tím zamyslíte, v tom je celé to kouzlo. Ano, mám nějaké problémy a potíže, ale umím se s nimi vypořádat. Takže si vlastně nemám na co stěžovat.
Jenže my se snad i bojíme říct, že se máme docela dobře. Jestli je to obava, že by nám to druzí záviděli a třeba se nám snažili něco pokazit? Nebo se stydíme tvrdit, že se máme dobře, před někým, kdo se třeba dobře nemá, protože by ho to mrzelo a myslel by si, že se na něj vytahujeme?
Těžko říci. Každopádně si řekněme, že málokdo opravdu nemá žádné problémy. Život není jednoduchý, a ani by neměl být. Lidé, kteří to měli od dětství až příliš jednoduché, obvykle špatně končí, protože se nepřenesou přes první překážku, která se dřív nebo později zákonitě objeví.
Ne, život není lehký, ale dá se to snést. Je jen škoda, že si ho často navzájem ztrpčujeme sami. Ani to nemusí být ze zlého úmyslu, bohatě postačí nevšímavost, lhostejnost, bezohlednost nebo obyčejná hloupost.
Potkáváme jejich projevy denně. Nepořádek kolem popelnic, neuklizená psí hovínka, auta zaparkovaná tak, že kolem nich nejde projet, rušení nočního klidu, všudypřítomné nedopalky cigaret. Samostatnou kapitolou jsou sousedské spory, kterými si lidé kazí životy dlouhá léta.
Děláme si to sami. A jenom tím přispíváme k tomu, že na otázku „Jak se máš?“ málokdo odpoví „Mám se fajn“.
A co vy? Jak se máte?