Využívám prostor pro názory a komentáře čtenářů, abych sdělil svůj pohled na výsledek rekonstrukce opěrné zdi roztocké serpentiny v Nádražní ulici. Vycházím ze své profese architekta a z dlouholetých zkušeností zejména s povrchovými úpravami staveb a jejich technologiemi.
Jezdím dvakrát denně touto komunikací, postup práce jsem celou dobu sledoval, výsledek považuji za mimořádně dobrý. Stavba působí klidným a důstojným dojmem, je ukázkou náročné inženýrské práce s mimořádně příznivým estetickým výsledkem.
Jak známo, město plánuje dovršení akce pořízením tzv. muralu, tedy velkoformátové malby na ploše opěrné zdi. Domnívám se, že takový zásah negativně ovlivní právě estetické vnímání stavby (i když je to do značné míry věcí osobního vkusu každého pozorovatele) a bude zbytečně odvádět pozornost řidičů.
Svůj odborný názor jsem sdělil před časem dopisem panu starostovi. Spočívá na dvou základních námitkách. První jsem již popsal. Druhou je obava technologického rázu. Pokud bude malba provedena technologií na bázi akrylátového (disperzního) pojiva, je nebezpečí, že základní penetrací a následnou barevnou vrstvou dojde k uzavření povrchu betonové stěny, což povede ke kumulaci vlhkosti ve stěně a následnému poškození mrazem.
Další negativní jevy se mohou vyskytnout v důsledku růstu řas, mechů a lišejníků. Na dopis mi jménem pana starosty a pana místostarosty odpověděla úřednice s tím, že záměr schválila většina v radě města. To respektuji, nicméně se stále domnívám, že dokud malba není realizována, je vždy prostor ke změně názoru i rozhodnutí.
Pokud jde o argument, že na ploše vědomě namalované barevné plochy zabrání znečištění útokem sprejerů, již mnohokrát se ukázalo, že to nefunguje vždy. Na závěr tedy nabízím svoje řešení: mnohokrát se osvědčila teze, že nejlepším antigrafitti je popínavá zeleň.
Ing. arch. Jan Bárta, Úholičky