Ilustrační obrázek.
Na lednovém a následně na březnovém zastupitelstvu mě kolega Martin Matas obvinil z nenahlášeného střetu zájmů. Protože se jedná o zřejmý nesmysl, je třeba reagovat.
Když se tato evidentní lež objevila z úst pana Matase na zastupitelstvu lednovém, nechal jsem to být, neboť jsem nechtěl rozdmýchávat spory a nesmyslná témata. Nicméně obvinění se objevilo znovu, na zastupitelstvu březnovém (kde jsem mimochodem z důvodu nemoci ani nebyl). Zřejmě po vzoru naší vrcholné politiky, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Proto to již nelze nechat bez reakce.
O co tedy běží – předkládám do zastupitelstva z pozice své funkce různé smlouvy s okolními obcemi, které se týkají vodovodů a kanalizací. Jednou z nich je i smlouva mezi naším městem a sdružením obcí Úholičky, Velké Přílepy a Statenice o dodávce vody, jelikož tyto obce odebírají vodu přes náš vodovod (my zase pro změnu bereme vodu z Prahy), a tudíž jim vodu prodáváme.
Tato smlouva, tedy přesněji „Dohoda vlastníků související vodohospodářské infrastruktury“, je poměrně přesně definována zákonem a řeší podmínky, za jakých bude voda z našeho vodovodu protékat do vodovodu sousedního, tedy jak a kde bude měřena, kolik se jí dodá a jak bude stanovena cena.
Cenu ale smlouva nestanovuje, cenu vody si nestanovuje ani město na základě momentální nálady, nýbrž je na to přesná metodika ministerstva zemědělství a vypočítává ji provozovatel každý rok na základě přesně daných vstupů (třeba též na základě ceny, kterou nám dají z Prahy). My ji můžeme ovlivnit v některých položkách maximálně o desetihaléře.
Já jsem předkládal do zastupitelstva dodatek k této smlouvě, jelikož původní smlouvě vypršela platnost. Dodatek neměnil zásadně ustanovení původní smlouvy, jen prodlužoval platnost a upravoval množství vody na základě nárůstu obyvatel, v návaznosti na úpravu smlouvy mezi hlavním městem Prahou a naším městem.
A v čem tedy měl spočívat onen střet? Já jsem totiž zároveň naprojektoval pro obec Úholičky nový vodojem a pro ono sdružení obcí nový vodovodní přivaděč. Podle pana Matase jsem tedy mohl schválením oné výše zmíněné smlouvu získat nějakou výhodu.
Podle zákona 2385/1992 Sb. o střetu zájmů „se střetem veřejného zájmu se zájmem osobním rozumí takové jednání, popřípadě opomenutí veřejného funkcionáře, které ohrožuje důvěru v jeho nestrannost nebo při němž veřejný funkcionář zneužívá svého postavení k získání neoprávněného prospěchu pro sebe nebo jinou fyzickou či právnickou osobu“.
Nedokážu si představit, v čem bych výše zmíněnou „dohodu“ pokoutně upravil tak, aby sousedním obcím vznikla nějaká zásadní výhoda. Nebo že bych naopak smlouvu nepřipravil, ona by se neuzavřela, původní smlouva by propadla a my bychom pak jednoho nedělního poledne, za zvuku roztocké hymny, uzavřeli kohouty směrem do Úholiček. A už vůbec si nedovedu představit, jak paní předsedkyně spolku a starostka Úholiček se mnou kuje nějaké konspirační dohody typu: „Ty nám naprojektuješ a za to nám pošlete o kubík vody víc.“
Samozřejmě obě zmíněné zakázky, jakož ostatně i všechny další, jsem vyhrál ve výběrovém řízení podle zákona. Jelikož nejsem uvolněn, musím se též nějak živit. A mojí profesí je projektování vodohospodářských staveb. A to je samozřejmě i důvod, proč mám na starosti právě vodohospodářskou infrastrukturu v Roztokách.
Ať si čtenář učiní názor sám.
Ing. Michal Hadraba, radní