Michal Hadraba 
Ilustrační foto.
Žalovské Potoky patří k posledním lokalitám, kam zatím nebyla zavedena kanalizace. Na radnici to vnímáme jako velký dluh. Odkanalizovat toto území však není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Strmé údolí, potok, úzká silnice, přístup jen z jedné strany, navíc kopec úplně jiným směrem, než máme čistírnu. Hloupá příroda. Proto jsme nechali zpracovat studii variant možného řešení likvidace splaškových vod ze zdejších domů, jejichž majitelé jsou již po léta nuceni vyvážet žumpy, ač bydlí v desetitisícovém městě.
Nutno zmínit, že kromě potřeby kanalizace obyvatel je též nutné řešit úpravu dosluhující a skoro nekapacitní čerpací stanice odpadních vod (ČSOV) pro Žalov, která se nachází v horní části Potoků. Studie je hotova. Jaký teď bude další postup?
Ze studie nám vyplynulo několik variant, z nichž některé jsou zavrženy již v zárodku. Například instalace individuálních čistíren – řešení poměrně levné, ale provozně problematické, zatěžující obyvatele povinností se o čistírny starat. Výsledná kvalita vod vypouštěných do potoka také nic moc, zejména, pokud čistírny nejsou opečovávány s patřičnou láskou.
Další z variant je zřízení samostatné kanalizace s malou veřejnou čerpací stanicí v nejnižším místě. Tato varianta by zase byla neekonomická a navzdory poměrně náročné výstavbě by neřešila obnovu zmíněné stávající čerpací stanice.
Zbývají nám tedy k přemýšlení varianty dvě
Zaprvé prodloužení gravitační kanalizace od stávající ČSOV dolů do Potok, zřízení zcela nové a kapacitní čerpací stanice dole v Potokách, s novým výtlakem zpátky nahoru, případně podél Vltavy přímo do čistírny. To je řešení pro budoucí provoz ideální, obyvatelé se jen připojí a pak už nemusí nikdy hnout prstem (kromě placení stočného).
Nepříjemná je u této varianty ale pořizovací cena. I sama stavba bude komplikovanější a poměrně dlouhou dobu bude místním obyvatelům znepříjemňovat život (třeba půl roku, možná i déle). Ztížena až znemožněna bude hlavně průjezdnost ulice, která má (bohužel) jen jeden konec.
Druhou variantou je zřízení tlakové kanalizace, se kterou nově přišel zpracovatel studie. Jde o systém, kde má každá připojená nemovitost na svém pozemku šachtu s čerpadlem, které čerpá splašky společným výtlačným potrubím někam dál – zde konkrétně nahoru do stávající čerpací stanice (která to pak s ostatními splašky ze Žalova přečerpá dál).
Evidentní nevýhodou tohoto řešení je povinnost obyvatel se o tuto malou domovní čerpací stanici starat, což obnáší i zvýšené náklady na servis, případně občasnou (v řádu desetiletí) výměnu čerpadla. Nejsou to sice náklady likvidační, ale jistá starost s tím je. Další nevýhodou může být problematická kvalita splaškových vod, které přece jen v šachtě a potrubí stagnují, což může v místě vyústění výtlaku (tedy ve stávající ČSOV) způsobovat občasný zápach.
Ovšem výhodou tohoto řešení jsou (značně) nižší realizační náklady – tedy větší šance, že se prostředky na realizaci najdou v městském rozpočtu dříve. Nemálo podstatnou výhodou je též značně jednoduší výstavba – tedy o mnoho méně dnů, měsíců, kdy stavba bude způsobovat místním nepříjemné komplikace.
A jaký bude nyní postup? Vyžádali jsme si názor stavební komise a provozovatele (SČVK). Požádáme ještě projektanta, aby hrubě naznačil finanční náročnost obou variant. Na základě toho budeme ve vedení města a v radě rozhodovat, která varianta je pro nás nejlepší, případně přijatelná a cenově akceptovatelná.
Nakonec aspoň malé světélko na konci tunelu – v návrhu rozpočtu pro rok 2026 je počítáno s finančními prostředky na projekt kanalizace, ať již bude vybrána varianta ta, či ona.
