Václav Dolejší 
My Češi už holt máme takovou náturu, že vždycky raději vidíme černou stránku mince. V ní se rádi šťouráme a problémy zveličujeme. Dobré vidět nechceme, protože to považujeme za samozřejmost.
No řekněte sami. Když jdeme s přáteli na pivo nebo kávu, nejraději nadáváme na neschopné politiky, zoufalý Brusel, drahotu v obchodech, hroutící se ekonomiku, úmorná vedra, šílené mrazy, nekoukatelný fotbal, hnusnou architekturu, pohodlnost mladých, umanutost starých…
Prostě všechno je špatně. Katastrofismus. Výsledkem je, že si tím ekonomické krize jen zbytečně prohlubujeme a protahujeme. V ekonomice jsou klíčová očekávání. Pokud se dokola navzájem ujišťujeme, že je všechno špatně a bude ještě hůř, tak se samozřejmě taková očekávání naplní.
Pojďme si alespoň na konci roku říct, že některé věci jsou u nás docela příjemné. Už jen třeba to, v jaké části světa a v jaké době žijeme, znamená jackpot v loterii. Raději si ale připomeňme pozitivní věci, které na Česku oceňují návštěvníci ze Západu, k němuž tolik vzhlížíme.
Bezpečnost. Tu si pochvaluje každý na prvním místě, byť z množství televizních kriminálek vypadáme jako země plná hříchů. Když se po půlnoci vracíte z hospody domů, nemáte stoprocentní jistotu jako jinde, že vás někdo přepadne. Možná je to tím, že v přepočtu na hlavu máme rekordní počet policistů i vězňů, jeden z nejvyšších v Evropě.
Soudružná společnost. Nízká kriminalita je možná i jejím dílem. Nikoho nenechá padnout na úplné dno, kde byl donucen vzít pistoli a jít přepadnout obchod s potravinami. Soudružná společnost je ale hlavně méně zranitelná a lépe čelí hrozbám. I když se nám zdá, že na sociálních sítích se jen hádáme, ve srovnání s Amerikou nebo sousedním Polskem nejsme v názorech zas tak dramaticky rozděleni.
Zdravotnictví a školství. Obě veřejné služby jsou zdarma, relativně kvalitní a velmi dobře dostupné. To není všude samozřejmost. Máme opět nadprůměrný počet jak nemocnic, tak i škol.
Veřejná doprava. Máme poměrně hustou železniční a autobusovou síť – a taky docela levnou, hlavně pro děti a důchodce. Samozřejmě neplatí to pro každý kout země, ale zrovna v Roztokách máme vyloženě nadstandard. Vždyť jízdní řád tady není vůbec potřeba, kdykoliv přijdete na zastávku, do pár minut jede nějaký autobus nebo vlak. A po Praze, která má jedno z nejlepších MHD v Evropě, můžeme jezdit za deset korun denně.
Popsané výhody jsou luxusem veřejného sektoru. Ovšem něco to stojí a není na vždy. Nelze mít švédské veřejné služby a zároveň rumunské nízké daně. Obojí zároveň nejde.
Ale jinak vlastně fajn, ne? Užijte si klidné Vánoce a šťastný nový rok 2024!
