
Nepamatuji si přesné datum, jen vím, že jsem z oblasti Levého Hradce zahlédl v ulici Potoky dvě hasičská auta, a kolem jezdila policie.
Nejprve mě napadlo, že do potoka unikla nějaká chemikálie. Několik dní potom jsem procházel Levohradeckou ulicí a z výšky spatřil ohořelé trámy. Dole v Potokách musel shořet nějaký objekt. Když jsem šel kolem opuštěných a zarostlých domků zhruba v půlce ulice, všiml jsem si před bílým domem v zahradě napadaných ohořelých trámů, a spálenina byla cítit až na ulici.
Na patrovém domku chyběla střecha, respektive z ní zbývalo něco podobného, co spadalo dolů. Díra po okně byla ožehlá. Nebylo pochyb. Dům se jistě nezapálil sám. Rozhodně nebyl připojen na plyn, nikdo v něm po léta netopil. Nepamatuji ho obydlený, respektive zahradu znám jen jako neprůchodnou džungli zeleně všeho typu, z níž vykukovala pouze malá horní část stěny.
O pár týdnů později se na webu města objevila zpráva nadepsaná „Pobudové a zloději v Roztokách“, která se zmiňovala o fetující skupině, z níž se podařilo zatknout jen někoho z celostátního pátrání. Ostatním se pouze zabavil lup, který si nosí do opuštěného domku v ulici U Zastávky.
Jediný dům, který mě napadal jako pravděpodobně opuštěný, ležel jen dvě stě metrů vzdušnou čarou od shořelého v Potokách. Proč používám minulý čas: Tři dny po vzniku zprávy na stránkách Roztok jdu pozdě z práce od vlaku a vidím modré blikačky. Je mi jasné, že jdou od onoho domu, kam má ta „skupina“ nosit lup.
Předpokládal jsem tedy, že jde o policii, ale o chvíli později jsem zahlédl i dým. Bylo evidentní, že i tento dům hoří. Zkratkou k Levohradecké se naštěstí projít dalo, ale sotva bylo přes dým v umělém světle vidět na cestu. Načichl jsem v textilu, vlasech, na rukách, brr.

První otázka, zda požáry souvisí, je nabíledni. Bohužel z toho nelze odvodit, na který dojde příště. Lukrativní prstenec kolem Prahy paradoxně nabízí opuštěných budov víc než mnohé lokality v bývalých Sudetech. Cena rekonstrukce a zabezpečení objektů je mimo reálné možnosti běžného člověka. A kdo na to má, čeká na řemeslníky pro fasády a střechy spíš roky než měsíce. Další majitelé mohou být spekulanti, kteří čekají na štědrou nabídku odkupu a nic jiného je nezajímá.
Druhá otázka je, jestli s tím lze něco dělat. Dala by se upravit legislativa, ale jedině na samotné úrovni státu. Například za vloupání do cizího objektu zákaz vstupu na území obce, při následném porušení zákazu pak trestný čin s minimálně podmíněným trestem.
Abychom ale zbytečně nekriminalizovali takzvané Urban Explorers, čili příznivce opuštěných budov, kteří dokumentují rozpadající se zajímavé objekty, dokud stojí, mohli by zákonodárci rozlišovat, zda bylo do objektu vstoupeno za účelem focení, nebo ilegálního přebývání s poškozováním interiéru.
Lidé od „Urbex“ domy nepoškozují – naopak potřebují nedotčenou autentickou podobu všeho, a ze zveřejněných fotografií zpravidla není znát, kde se objekt nachází. Pokud ale někdo přikládá podlahou, ať tím má podepsaný zákaz pobytu v obci, i kdyby v ní nakrásně měl trvalý pobyt. Nevím, asi se dá vymyslet něco lepšího, třeba něco napadne někoho povolanějšího. Takhle mrazivý pocit ze Žalova jsem tedy ale ještě neměl…
Ing. Vít Patrák