Zuzana Šrůmová 
Vánoční svátky jsou obdobím radosti a společného oslavování, avšak letos nesly stín nesmírné tragédie na Filozofické fakultě UK. Tato událost možná některé zasáhla jen okrajově, pro část roztocké komunity se ale stala osobní bolestí a hlubokým otřesem.
V podvečer 23. prosince proběhlo pietní setkání k uctění památky obětí. Konalo se místo tradičních Živých jesliček sdružení Roztoč, a tak jsme u malého betlému a ve svitu betlémského světla mohli vyslechnout slova útěchy od evangelického faráře Pavla Pokorného a poslechnout si zpěvy Local Vocalu a dalších.
Navzdory dešti a blátu dorazilo několik stovek lidí, další s námi byli v myšlenkách. Jsme vděčni Roztoči za krásu a hloubku setkání, které nám poskytlo chvíli ke sdílení a vzpomínce, a současně nám umožnilo být si vzájemně oporou v prožívané bolesti.
Některých z nás se tragická událost téměř nedotkla, ale mnozí jsou otřeseni a je mezi námi bohužel hodně těch, kteří neštěstí pocítili velmi silně. Je na místě vyjádřit vděčnost všem, kteří v takové chvíli pečují o ty, kdo to potřebují, a obzvláště teď jsou tu pro své děti, rodiče, přátele. Poděkování patří učitelům, kteří šli v poslední pátek roku do tříd s nelehkým vědomím toho, co se stalo, připraveni poskytnout dětem podporu. Vděk patří i těm, kdo pečují o pečující.
V čase, kdy tento text vychází, se část společnosti vzpamatovala z prvotního šoku a intenzita tématu pro ni pominula. Někoho však bude bolest a otřes provázet déle – buďme prosím k takovým lidem kolem sebe vstřícní, respektujme je a nebojme si případně říci o pomoc, pro ně či pro sebe.
Současně nás čeká přemýšlení, co dál – a jestli je něco, co bychom měli a mohli udělat my v Roztokách. Byť jde o ohrožení pro nás zcela nové, svět a bohužel i Evropa má s takovými útoky opakovanou zkušenost – a díky tomu i vyzkoušená řešení a data.
Zbraňovou legislativu na lokální městské úrovni opravdu nezměníme. A aktuální katastrofální nedostupnost psychologické, a zvláště psychiatrické péče v Česku, především pro děti a dospívající, situaci opravdu nepomáhá.
Je prokázáno, že řešení jako bezpečnostní rámy nedávají ekonomicky, organizačně ani dopadem smysl – kromě drahé instalace a obsluhy nedávají smysl bez rychlé bezpečnostní ochranky, i tak nebyl přínos jednoznačně prokázán a mají naopak velmi negativní dopad na pocit bezpečí a důvěry. Podobně nácviky reakcí na střelbu prokazatelně zhoršují vztah ke škole a třídě, navíc je doloženo riziko, že vyškolí i případného útočníka.
Jaké jsou tedy osvědčené a prokazatelně funkční opatření, která můžeme udělat my, na úrovni Roztok?
1. Zaměřit se na všeobecnou primární prevenci ve školách
Jestli něco zásadním způsobem předchází agresi, ale i jiným nežádoucím jevům (drogy, šikana…), je to prostředí bezpečí a důvěry ve škole a vědomá péče o třídní kolektiv, vztahy mezi dětmi a celkové klima školy, včetně např. adaptačních kurzů pro nové kolektivy po spojování tříd.
Velkou část toho mnozí učitelé dělají přirozeně. Je ale velmi pravděpodobné, že při současném měnícím se světě a obrovském tlaku na mladou generaci bude potřeba soustředěnější a systematičtější přístup. Důležitá je i správná reakce na problém – mírné formy šikany se v kolektivech objevují zcela přirozeně a je důležité mít schopnost je správně, pevně, a přitom citlivě řešit.
Kromě strategie školy podpořené školením třídních učitelů bývá součástí preventivní práce komplexní certifikovaný preventivní program. Velmi často jej škole připraví na míru nějaká organizace, která doplňuje práci školního psychologa. Je to osvědčená praxe, protože to snižuje tlak na učitele, který je na ně vyvíjen z mnoha stran.
Současně je tím zajištěna dlouhodobost a odborné know-how. Škola nebo jednotliví učitelé se pak na takovou organizaci mohou obracet i s případnými otázkami při řešení akutních situací. Včasná intervence představuje velkou pomoc pro žáky i zásadní podporu pro učitele a školního psychologa. Jde o velmi cenné partnerství.
2. Posílit naši schopnost všimnout si, že je někde problém
V Roztokách nějakou větší míru zásadních potíží v sociální oblasti nemáme, nejsme vyloučená lokalita a úrovní života jsme na tom celkově velmi dobře – možná i proto bývá těžké si uvědomit a všimnout, že je občas mezi námi někdo, kdo pomoc potřebuje.
Včasný záchyt ohrožených dětí umí řešit například projekt Signály, který posiluje schopnosti učitelů, sociálních pracovníků, policie a zdravotníků včas a ve vzájemné spolupráci rozpoznat problém. K těmto opatřením patří i terénní práce, kterou jsou odborné organizace schopny zajistit relativně levně, kvalifikovaně a v dobré spolupráci s městem a školou.
3. Intenzivněji pracovat s ohroženými dětmi a rodinami
Nejen psychologická, ale i sociální práce a podpora rodin (sociálně aktivizační služby atp.) jsou u nás trochu problém, paradoxně právě proto, že nejsme „problémová lokalita“. Kromě podpory duševního zdraví je navíc v Česku finančně a personálně velmi podhodnocena i oblast sociální péče – to jsou ty „zbytečné“ humanitní obory. Přitom přímá péče s rodinami a posilování jejich kompetencí je z hlediska prevence zásadní.
Po období smutku nás tedy čeká čas diskuse. Svět se v posledních letech změnil – zvláště na mladou generaci měl dopad covid, dopadají na ni obavy z budoucnosti, environmentální, ekonomické a další. Střelba na FF UK je další ranou. Čeká nás ohromný úkol: najít cestu, jak se s tímto tlakem vypořádat a zachovat Roztoky jako místo, kde jsme v bezpečí a kde je nám dobře. A tento úkol musíme splnit.
