Rudolf Šimek oslavil 90. narozeniny

Rudolf Šimek, člen SPCCH, ke mně již více než 15 let přichází pravidelně každou středu po dopoledním tréninku v roztockém fitku Via Vestra na masáž. Prý mu to pomáhá k rychlejšímu zotavení unavených svalů. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby mu nebylo již 90 let.

Poslední rozhovor o cvičení ve stáří jsme spolu vedli před dvěma lety a od té doby se prý moc nezměnilo. Zatím se cvičením končit nehodlá. Zátěž nesnížil, jen se déle rozcvičuje, aby ji zvládl.

Rudo, vím, že tě to už někdy namáhá, proč to děláš?

Jednak mě to stále baví, jednak se bojím přestat. Nechci tu jen déle být, ale chci déle žít. To znamená být plně soběstačný a ze života se těšit. Myslím, že mnohé nepříjemné změny ve fungování stárnoucího těla nezpůsobuje ani tak věk, jako příliš pohodlný způsob života. Vím, že svůj boj proti stáří nemohu vyhrát, ale proč to předčasně vzdávat?

V čem vidíš přínos pravidelného cvičení?

Odpovím volnou citací z inspirativní knihy profesora genetiky Harwardské lékařské fakulty Konec stárnutí: „Je pravda, že cvičení zlepšuje krevní oběh a prospívá zdraví srdce a plic. Je pravda, že cvičením sílí svaly. Mnohem důležitější věc, díky níž je to vůbec možné, se však odehrává na úrovni buněk!“ Dále vysvětluje, proč zdravý životní styl, jehož součástí je pravidelné cvičení, umožňuje, aby se buňky našeho těla mohly déle obnovovat, což je pro život nezbytné. Buněčná senescence totiž vede k chronickému zánětu v těle i bez přítomnosti infekce, což je pro něj zhoubné.

Tak to je vědecké zdůvodnění. A co ti dělá v posilovně radost?

Kromě toho, že zatím zvládám stejnou zátěž jako někteří o generaci mladší cvičící, rád sleduji seniory, které jsme tam spolu před léty přivedli. Především Zuzanu Koudelkovou, která se vrátila ke cvičení po tříměsíční hospitalizaci a pokračuje s obdivuhodnou chutí. Jan Mixa dokázal i po sedmdesátce zvýšit zátěž se kterou začínal cvičit a pravidelné cvičení je na něm opravdu vidět. Je důkazem, že začít se dá i ve vyšším věku a ke cvičení přivedl i svou sestru. Nejlepší výkony předvádí Míla Tomišková, na které je vidět, že nezačala od nuly. Její předchozí aktivita, jóga, jí dala dobrou průpravu i pro posilování. A nesmím zapomenout na Miroslava Herolda, který je po mě druhým nejstarším cvičencem, který posilovnu pravidelně navštěvuje.

Co vzkážeš ostatním seniorům?

Důležité je, aby vás pohyb bavil. SPCCH kromě cvičení ve Via Vestře za 1/3 běžné ceny organizuje i další pohybové aktivity jako jsou: cvičení pro kardiaky, zdravotní cvičení na židlích, chůze s holemi nordic walking po Roztokách, Žalově a okolí, tanec pro radost, pétanque a další. Také Sokol přináší další pohybové aktivity, které jsou určeny pro seniory. Vybrat si tedy u nás v Roztokách a Žalově může téměř každý.

Nechce-li se vám cvičit, tak necvičte, ale nepřestávejte chodit. Poslední studie vyvrací teorii o nutnosti ujít denně 10 000 kroků, která vznikla jako součást reklamní kampaně na krokoměry. Již 7 000 kroků denně je účinnou prevencí celé řady nemocí. Ale ruku na srdce, kolik seniorů ujde 4–5 kilometrů?

Bolí vás při chůzi kolena? To je dnes úděl 70 % seniorů, toto procento se postupně zvyšuje, je proto možné, že je to právě nedostatkem pohybu, kterým trpí celá naše civilizace. Tak zkuste rotoped! Já s ním mám výbornou zkušenost, můžete si regulovat zátěž a klidně se přitom dívat na televizi.

Rudo, děkuji za rozhovor a přeji nejen za sebe, ale i za Svaz postižených civilizačními chorobami, kde jsi čestným členem, ale hlavně velkým propagátorem sportu ve vyšším věku a naší ikonou stále tolik elánu a vitality, kterou máš a kterou všichni obdivujeme. Nepřestávej cvičit, protože se k tobě na rady, chystá ještě mnoho cvičenců. A já přijdu brzy také.

RUDOLF ŠIMEK

Ve 4. třídě dostal obrnu a byl nucen přestat cvičit při hodinách TV.
V 7. třídě na radu tělocvikáře začal cvičit.
V 9. třídě reprezentoval školu na závodech v běhu a v běhu na lyžích.
Roku 1954 nastoupil na obor tělesná výchova a český jazyk na Vysoké škole pedagogické.
Roku 1958 promoval na VŠP a začal učit na Zemědělské technické škole v Sedlčanech.
Roku 1960 přešel na ZŠ v Praze a založil rodinu.
Roku 1962 začal působit na Pedagogickém institutu v Karlových Varech, učil judo a hry budoucí tělocvikáře a všeobecnou TV ostatní studenty. Hrál 2. ligu odbíjené za Karlovy Vary – Moser.
V roce 1964 byl Pedagogický institut zrušen, začal učit na Pedagogické fakultě v Praze, vedl školní tým v košíkové a externě vedl plzeňskou pobočku Ústředního ústavu tělesné kultury.
Roku 1975 dostal nabídku na vedení katedry TV PF v Plzni, podmínkou byl vstup do KSČ. To odmítl, a tak se opět vrátil do Prahy, kde působil jako vedoucí metodik na Ústředním ústavu tělesné kultury, kde se významně podílel na vzniku džezgymnastiky, kondiční kulturistiky a později aerobiku v ČSR. (K tomuto tématu vydal 3 publikace v nakladatelství Olympia Praha – 1975, 1981 a 1984)
Roku 1984 byl ČÚV ČSTV vyzván, aby v rámci experimentu rozvoje TV na sídlištích v ČSR založil novou TJ na sídlišti Severní předměstí v Plzni. Z osmi vybraných sídlišť se umístili na prvním místě, kde v rámci experimentu získal přes 2 000 nových členů.
Na základě těchto zkušeností a výsledků mu bylo nabídnuto místo tajemníka svazu ZRTV na oddělení MRTV ČÚV ČSTV, kde pracoval až do roku 1990. V nových podmínkách vyvedl tento svaz z ČSTV a transformoval ho na Českou asociaci Sport pro všechny, jejíž součástí byl i Český svaz aerobiku a Český svaz tanečního sportu.
Při jeho odchodu do důchodu v roce 2002 měla ČASPV (Česká asociace sportu pro všechny) přes 250 000 členů.