Zuzana Šrůmová 
„Jednoduché stavby už stojí“, zaznělo 30. 10. na kontrolním dni k projektu sanace historické opěrné zdi, tedy na akci „oprava serpentiny“. Řídí ji Středočeský kraj, protože komunikace je v jeho majetku. Město Roztoky se na ní podílí jako spoluinvestor malé části (kamenného obložení), a účastní se proto pravidelně kontrolních dní. Stavba je to opravdu všechno možné, jen ne jednoduchá.
Od minulého čísla Odrazu se vše posunulo do vizuálně působivé fáze. Z místa, kde se „nic neděje“, se stalo dějiště chvílemi až extrémního stavitelství. V době přípravy tohoto čísla mají Roztoky za sebou dvě víkendové uzavírky.
Vrtala se střední a následně i spodní řada lanových kotev (které si můžete představit třeba jako gumicuk, který je na jedné straně připevněn hluboko do skály, na druhé straně zachycen o zeď a mezi těmito body je napnutý).
Současně bojujeme s nespolehlivostí dohod a nedostatečným předstihem informací, kdy domluvené časy neplatí a město se od investora i zhotovitele dovídá věci s minimálním předstihem (narážíme zde na časy uzavírky, zprávy o třetím víkendovém uzavření ale i špatně odkontrolovaných semaforech po otevření – tam je to extrémně nepříjemné, protože to je věc se zásadním dopadem na město, které řídící pravomoci v tomto směru nemá a jen neustále upomíná kraj a dodavatele značení).
Vrtat skrze zeď 18 metrů přes násyp do skály v několikametrové výšce není úplně jednoduchá disciplína ani pro specializované firmy. A tak byla na víkend navezena spousta suti a zeminy, ze které se postupně v různých místech vytvářel několikametrový násyp, resp. pracovní lavice, na níž mohl stát bagr s vrtačkou.
Navíc skála uvnitř serpentiny je o něco dále, než se předpokládalo, a zhotovitel očekává, že ve vrchní části bude skalní masiv ještě hlouběji. Probíhá tedy upřesňující diskuse o tom, jak se vrchní část zajistí (nejen technologicky, ale i organizačně – kde bude stát vrtačka, která vrchní lanové kotvy bude vrtat). Různé varianty musí během listopadu posoudit Krajská správa údržby silnic spolu s autorským dozorem projektu.
Už během přípravných prací se ukazovalo, že zeď je opravdu v žalostném stavu a násyp za ní je značně nesoudržný. Za zdí jsou velmi pravděpodobně různé vzduchové kapsy a kaverny, čemuž odpovídá daleko větší spotřeba injektážní směsi (tj. betonu, který se do ní pro zpevnění lije), než předpokládal projekt.
V jednom místě, jak je dobře vidět ze silnice, zeď při vrtání dokonce praskla. Po posouzení geodetem a statikem se prasklina i prostor okolo ní zevnitř zainjektují betonem, aby došlo ke zpevnění. Nebezpečí ani zastavení prací nehrozí.
Během listopadu, po instalaci lanových kotev, čeká zeď plošná injektáž, tedy prolití betonem skrze síť drobnějších vrtů v prostoru mezi zdí a násypem. To ji zpevní, aby se nerozpadala, šlo s ní pracovat jako s pevnou vrstvou a „gumicuky“, tedy lanové kotvy, se začnou napínat. Předem hlásíme, že tam budou i prodlevy – betonu nějakou dobu trvá, než vytvrdne, a v takový čas je naprosto v pořádku a správné, že se tam „nic neděje“.
Celá akce pak bude mít ještě několik dalších fází. (To je tedy špatná zpráva pro ty, kdo třeba čekali, že po víkendovém vrtání bude vše hotovo.) Podle projektu budou zeď pomocí kotev držet svislá žebra. Zpevnění zdi dokončí vodorovné desky, jež vyplní prostor mezi žebry.
Součástí stavby je i kompletní rekonstrukce vozovky včetně podkladových vrstev, veřejné osvětlení, odvodnění a další. A vzhledem k tomu, že z „žádné plánované uzavírky” byly v poslední době tři, nemůžeme ze strany kraje vyloučit téměř nic.
Všichni bychom rádi věděli, kdy se provoz serpentinou vrátí do normálních kolejí – tedy do obou silničních pruhů. Ale odhadnout, kdy se v příštím roce vše podaří dokončit, není snadné. Ve hře je příliš mnoho neznámých a stále se objevují další. Děkujeme tedy touto cestou všem Roztockým i přespolním za pochopení. Je v zájmu nás všech, aby výsledkem byla bezpečná cesta do našeho města alespoň na dalších sto let.
Zuzana Šrůmová a Jaroslav Drda
