Slovo starosty: Kouzlo setkávání

V dnešní hektické době mám stále silnější pocit, že spolu v jednom městě bydlíme, ale vlastně spolu nežijeme, žijeme jenom jaksi vedle sebe. Proto si čím dál tím více cením příležitostí, při kterých se lidé mohou hromadně potkat a trávit společně čas, ať už je to rozsvícení vánočního stromu, masopust nebo slavnosti břehů.

Uvědomil jsem si to znovu při návštěvě letošního žalovského posvícení. Posvícení má v české kultuře tradici sahající až do hlubin středověku. V druhé polovině minulého století tento zvyk začal upadat. Režim nepřál jiným shromážděním, než byla ta, která organizoval on sám, a hleděl na ně s podezřením z nekalých úmyslů.

Tím spíše, že posvícení mělo původně náboženský význam – byla to výroční oslava vysvěcení kostela. Většinou ale šlo spíš o pouť charakterizovanou hody, muzikou a tancovačkami. Posvícení se stalo příležitostí pro setkání rodin, přátel a sousedů, kdy lidé sdíleli jídlo i zábavu a ještě zbyl prostor pro duchovní obohacení.

Posvícení v Žalově nebývalo výjimkou. Tehdy nebyla televize, internet, sociální sítě. Každá pouť byla dlouho připravovanou příležitostí k potkávání, k vzájemnému poznávání, k namlouvání i k zábavě. Lidé k sobě měli blíž.

Dnes vnímáme podobné akce i jako posílení soudržnosti, identifikace s místem, které sdílíme a kde společně žijeme. Společné zážitky lidi spojují. To je záležitost nevyčíslitelné hodnoty. V době globalizace, kdy se tradiční zvyky mnohdy ztrácejí, nabývá posvícení na ještě větším významu – je to   způsob, jak uchovat a předávat kulturní dědictví dalším generacím.

Je nesmírnou zásluhou party kolem paní Petry Laštovkové, že tuto tradici vzkřísila a patří jí za to obrovský dík. A také obdiv za způsob a rozměr, jakým pořádání posvícení uchopila. Okolí kostela na Levém Hradci se svým nepopiratelným geniem loci skýtá pro tuto příležitost dokonalé prostředí, které se navíc podařilo naplnit neuvěřitelným množstvím rozličných stánků a atrakcí, hudbou i tancem.

Zkrátka posvícení se vydařilo a nezbývá než popřát organizátorům, aby jim vydržel jejich elán a nadšení, abychom se za rok mohli zase potkat.