V minulém vydání našeho časopisu jsem psal o významu přátelského shromažďování lidí ve veřejném prostoru. Dokládal jsem to na příkladu žalovského posvícení, ale platí to samozřejmě i obecně.
Na počátku adventu se ve městě na veřejných prostranstvích rozzářily hned tři vánoční stromy. Jako první to byl v poslední listopadovou sobotu stromeček rostoucí na žalovském náměstíčku. Bylo to v rámci sousedského setkání spojeného s bohatým pohoštěním, s gulášem, zelňačkou, koláči, nechyběl samozřejmě ani oblíbený svařák. A sousedů přišlo požehnaně, sedělo se kolem ohně a zpívalo se při klarinetu a kytaře.
První adventní neděli se pak rozsvítil velký strom instalovaný na Tyršově náměstí, a to v rámci tradičních vánočních trhů spojených s divadelním pohádkovým představením, vystoupením dětského pěveckého sboru Roztocké děti a tanečnic ze základní umělecké školy a nakonec pásma vánočních písní a koled v podání souboru ROSA. Náměstí bylo také plné lidí.
Světelnou trojici doplnil strom naproti Cihelně, který se rozsvítil také na první adventní neděli, ale hromadnou akci přivítal až na Mikuláše. Ten byl až po uzávěrce tohoto čísla, takže o něm nemohu podat reálné svědectví, ale nepochybuji o tom, že si také našel své účastníky.
Je báječné, když se lidé natěšeně scházejí proto, aby spolu sdíleli pozitivní zážitky, když se scházejí za nějakým příjemným účelem, s dobrou vůlí. Znamená to, že ještě stále jsou chvíle, kdy můžeme pozapomenout na všední starosti a užívat si vlídné atmosféry.
Kouzlo těchto setkávání je umocněno blížícími se Vánocemi, kdy všichni chtě nechtě trochu jihneme. V tom dnešním rozkolísaném světě se instinktivně upínáme ke svátkům, které se vyznačují klidem a smířením.
Ne všem lidem na této zemi je ten klid a mír dopřán. Nezapomínejme na ně. Važme si toho, co máme, a podělme se o to s těmi, kteří nemají takové štěstí. Vždyť Vánoce jsou i svátky štědrosti.
Vážení čtenáři Odrazu, přeji vám klidné a šťastné prožití vánočních svátků. Ať se každému z vás splní to, co si přejete vy sami.