Jaroslav Drda 
Václav Dolejší vzbudil svým úvodníkem v minulém čísle nebývalý rozruch. Neuvědomil si, že je rozdíl, jestli si utahuje z politiků na celostátní úrovni, nebo z lidí a lidiček ve svém maloměstském bydlišti. Inu, s nadsázkou se musí zacházet opatrně. Nedá mi to nevzpomenout na geniální Formanův film Hoří, má panenko!, jenž pobouřil hasiče.
Nechci a nebudu tento spor pískat, spíš je mi líto, že se do adventní atmosféry, která má být smířlivá a harmonická, vloudily nesouzvučné tóny.
Někdo možná vnímá zmnožení vánočních stromů konfrontačně, ale já to tak nevidím. Je-li někde rozsvícený vánoční strom a lidé k němu přijdou a je jim spolu dobře, pak je všechno v nejlepším pořádku. A je úplně jedno, jestli je to velký strom, který zajistí město, nebo malý stromek, který si v některé ulici ozdobí sousedé, donesou si svařák a zazpívají si koledy. A vždy je třeba ocenit snahu a úsilí těch, kteří kvůli takové akci neváhají přiložit ruku k dílu a připraví pro své bližní příjemné chvíle.
Lidská povaha už je taková, že nespokojenost, závist a zloba se šíří daleko lépe a rychleji než úsměv a dobrá nálada. Současná doba není bohatá na pozitivní zážitky. Každé příjemně strávené chvíle je třeba si vážit a být za ni vděčný. Je zbytečné k těm skutečně objektivním těžkostem přidávat další, většinou malicherné.
Rozsvícením všech vánočních stromů roztockých i žalovských začal advent. Advent znamená očekávání. U věřících je to očekávání příchodu Spasitele, u ostatních to tradičně znamená období blížících se Vánoc, dobu určenou pro zklidnění, zamyšlení, ale také pro dobročinnost.
Ať už pro kohokoli z nás znamenají Vánoce cokoli, nenechme si to ukrást vlastním přičiněním. „Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou,“ zpívala Marta Kubišová.
Kéž by tomu tak bylo aspoň přes ty svátky.
Klidné Vánoce vám přeje
Jaroslav Drda
