Lokální identita a rivalita má jistě na komunální úrovni svůj pozitivní význam. Vždyť vzájemné hecování a soutěživost mezi Horní a Dolní Lhotou o to, kdo postaví vyšší májku, kdo má rozlehlejší a hezčí náves nebo třeba větší sál v hospodě na tancovačky je vlastně zdravým konkurenčním bojem, který posouvá dopředu. Když nepřeroste v otevřenou válku, patří popichování k docela pěkným tradicím českého venkova. A nejen jeho, co by asi tak dělaly Pardubice a Hradec Králové bez sebe navzájem?
V našem městě k takové tradiční zálibě vůbec nepotřebujeme sousední Úholičky, Únětice nebo Klecany přes řeku. Vystačíme si sami. Velkou zásluhu na tom má lídryně koaličního uskupení, které se opírá o voličskou podporu hlavně v Žalově. Před pár lety přišla s nápadem, že i Žalovští si zaslouží svůj vlastní vánoční strom. Tím začal prestižní závod o to, kdo ho bude mít vyšší, hezčí a zářivější.
Protože iniciátorka žalovského rozsvěcování je součástí radniční koalice, zařídila si letos pro svou akci oficiální podporu města a také promluvu starosty. Může říkat, že tím plní volební program, v němž se píše o obnově komunitního života v Žalově. To je sice fajn, ale Žalov nelze spojovat jen s jedním politickým uskupením. Kromě nového stromu u Cihelny tady už dávno svůj strom mají. O pár stovek metrů níž – na žalovském náměstíčku. Jiná skupina místních si přála pojmout celou akci jinak: nejen se stromem, ale i s betlémem, snad také proto, že tu žije jejich dlouholetý tvůrce. A hlavně bez oficialit a bez podpory radnice.
Trochu to celé připomíná sousedský konflikt z filmu Slunce, seno a pár facek: „Když vy přistavíte, tak my to poženem vo štok! Když vy břízolit, tak my kachličky! A když vy inženýrku tak my… to budete koukat!“ Takže zatímco na Tyršově náměstí se bude strom tradičně rozsvěcovat první adventní neděli 3. prosince, tak v Žalově už v sobotu den před tím. Asi si tam říkají: Když vy máte v neděli cimbálovku, tak my v sobotu nasadíme malé zpěváčky! A když vy v Roztokách máte pro děti pohádku, tam my v Žalově jim rovnou rozdáme dárečky! A když na žalovském náměstíčku Betlém, tak na žalovské Cihelně rovnou ohnivou show!
My ostatní to celé můžeme s pobavením sledovat. A doufat, že rivalita kolem vánočního stromu nepřeroste v nějaké silnější separatistické tendence. Tedy volání Žalova po autonomii nebo propuknutí pomlčkové války s požadavkem na nové jméno města Roztoky–Žalov. Pod pohrůžkou, že jinak zavírají hřbitov pro všechny přespolní.
Anebo se také můžeme novým trendem inspirovat a v příštím roce požadovat vlastní vánoční strom pod záštitou města a s promluvou starosty třeba i pro Tiché údolí, Dubečnici a Solníky. A vlastně i Levý Hradec by měl sebevědomě požadovat nezávislost na Žalovu s tím, že má jaksi o pár staletí delší historii.
Ale můžeme se na to dívat i jinak: stále je mezi námi dost lidí, kteří nezištně věnují část svého volného času přípravám sousedské akce. Pohovoří, zazpívají si spolu, zavzpomínají. Město ožije, není to jen kulisou pro naše cesty do práce a z práce a o víkendu pryč z Roztok.
P. S. Do listopadového čísla Odrazu poslali organizátoři rozsvícení obou stromků vlastní plakátek. Protože jsme měli málo místa a obě akce oficiálně pořádá město, jako redakční rada jsme si dovolili pozvánky sloučit v jednu. Brzy uvidíme, jestli jsme mírotvorci, nebo jsme zažehli nějaký konflikt.