Ivana Vranková 
V úterý 26. května ožila tělocvična ZŠ Zdenky Braunerové tradičním vystoupením tanečního oddělení Základní umělecké školy v Roztokách. Jako maminka dvou tanečnic odcházím z těchto večerů pravidelně s pocitem obdivu a letošní program nebyl výjimkou — byl dynamický, pestrý a plný emocí.
Choreografie pod vedením MgA. Petra Murice působily promyšleně, ale zároveň lehce a přirozeně. Diváci během hodiny a půl prošli různými tanečními žánry – od lidových tanců doprovázených zpěvem přes scénický tanec až po moderní choreografie. Každé číslo mělo vlastní atmosféru i energii a bylo vidět, že děti nejsou vedeny jen k technické přesnosti, ale také k citlivému vnímání hudby, pohybu a společné souhry. Petr Muric přitom do roztocké ZUŠ přináší zkušenosti z profesionální taneční scény – působil například v Laterně magice nebo Janáčkově divadle – a na kvalitě celého večera je to znát.
Výraznou součástí programu byly také kostýmy Vlaďky Drdové, která si jejich navrhováním plní svůj sen. Každá choreografie měla vlastní styl i barevnost a kostýmy citlivě podtrhovaly náladu jednotlivých vystoupení. Velký obdiv patří i všem, kteří pomáhali v zákulisí – rychlost převleků mezi čísly byla obdivuhodná a celý večer díky tomu působil plynule a profesionálně.
Sympatické také je, že součástí programu bývá takzvaný revival – dívky, které už taneční oddělení opustily, se na vystoupení znovu vracejí. Je vidět, že vztah k tanci i ke kolektivu zde nekončí posledním školním rokem. Mnoho starších studentek se navíc podílí také na tvorbě choreografií nebo výběru hudby, takže do programu přinášejí vlastní nápady a osobitost.
Příjemným doplněním večera byla i hudební vystoupení. Výborně fungovala také světla a zvuk, které pomohly vytvořit atmosféru profesionální scény.
Za tímto večerem jsou hodiny práce, zkoušek a velké nasazení mnoha lidí. Poděkování proto patří především MgA. Petru Muricovi, Vlaďce Drdové, vedení ZUŠ i všem, kteří se na organizaci a zajištění vystoupení podílejí. Díky nim vzniká prostředí, kam se děti rády vracejí.
A my rodiče můžeme jen dodat: Děkujeme — a už teď se těšíme na příští rok.
Ivana Vránková
