Václav Dolejší 
Začátek vyučování od 8:30. Vznik rodičovského parlamentu. Diferencované třídy na druhém stupni. Ideálně jen slovní hodnocení místo známek v první až třetí třídě. Nebo snaha získat status fakultní školy.
Své plány, jak modernizovat ZŠ Zdenky Braunerové, popisuje v rozhovoru roztocký radní pro školství Jaromír Beran, který jinak pracuje jako zástupce vrchního ředitele pro řízení sekce vzdělávání a mládeže na ministerstvu školství.
Co jste se po volbách v září 2022 stal radním pro oblast vzdělávání, sledujeme řadu změn ve škole. Co jste to rozjel a co je cílem?
Já se školství profesně věnuju asi osm let. Podílel jsem se na Strategii vzdělávací politiky do roku 2030 a také na zavádění systémových změn typu modelu financování psychologů, speciálních pedagogů a dalších věcí. A chtěl jsem to, o čem se bavíme systémově na ministerstvu, podpořit i na místní úrovni. České školství je totiž světově unikátní tím, jak je decentralizované a extrémní množství kompetencí drží ředitelé a zřizovatelé, tedy obce a kraje.
Rozumím, prostě jste si chtěl to, co vymýšlíte na ministerstvu, vyzkoušet v praxi?
Vlastně ano. Když se bavíme o systémové změně z úrovně státu, tak vždycky to má jen omezený rozsah a dopad. Podstatné kroky pro změnu se dají dělat na místní úrovni. A paradoxně se dají dělat rychleji a často i efektivněji než na celostátní úrovni. Takže pro mě to byla motivace propojení své profesní kariéry s možností podpořit místo, kde žiju.
A jaké to je zrovna v Roztokách, kde je velká poptávka po kvalitním školství od relativně ambiciózních rodičů, pro něž má vzdělání velkou hodnotu a všichni to zkrátka dost řeší?
Myslím, že Roztoky jsou unikátní v tom, že vzdělání tady dlouhodobě hraje podstatnou roli a není to jako v jiných obcích, kdy to je až šestatřicáté téma v komunální politice. V posledních letech Roztoky řešily to základní – aby byl dostatek kapacit. To se v zásadě v roce 2021 otevřením Cihelny podařilo dokončit. Máme zajištěnou základní povinnost obce – mít dostatek míst v základních školách. To beru za největší plus předcházejícího období.
Platí to i o mateřských školkách, kde byl roky chronický nedostatek míst?
V Roztokách už minimálně tři roky nejsou problémy s nedostatečnou kapacitou mateřinek, jak tomu bylo v minulosti. Zatímco v mnoha vedlejších obcích problémy přetrvávají, to se klidně zeptejte. U nás se dnes všechny tříleté děti dostanou, a dokonce i velká část dvouletých, záleží na populačním ročníku.
Takže máme hotový hardware, a teď přijde na řadu software. Jaké kroky chystáte, pokud jde o zvyšování kvality?
Klíčovou věc děláme už roky. Abychom byli platově konkurenceschopní s Prahou, musíme do škol dávat víc peněz, než na ně dostáváme od státu. Důvod je jednoduchý: prostě dostat sem kvalitní lidi. Třeba jen na odměny pro učitele jde celkem 2,5 milionu korun ročně. Stejně jako u pedagogů to děláme u kuchařek i školníků, také jim připlácíme. Je to unikátní politické rozhodnutí a podle mě je to tak správně. Je to dané specifickým prostředím, ve kterém se Roztoky pohybují a místem, kde leží. Je tady jiná platová a cenová hladina, než 60 kilometrů odsud severně.
Proč jste vytvořili novou funkci technického zástupce ředitelky školy? Vypadá to jako úřednické místo navíc. To nestačí školník nebo hospodářka?
Je to nutná podpora vedení základní školy. Jde o to, že ředitelka školy se má apriori věnovat kvalitě vzdělání a rozvoje pedagogického sboru. A teď je tam nově člověk, jehož úkolem je zajistit kvalitní správu budov a zodpovědné nakládání s prostředky, které do toho investujeme. Teď dostal úkol najít provozní úspory. Zatímco školník jako správce pečuje o běžný chod a běžnou údržbu, tak tenhle člověk má na starosti management, třeba komunikaci s dodavateli služeb a prací.
Nově využíváte benchmarking, srovnání a učení se od nejlepších. To navštěvujete úspěšné školy, abyste okoukali, jak to tam dělají?
Nemá to být o tom, že každá obec nebo každý ředitel vymýšlí kolo. Know-how se získá jednoduše tak, že se zajedete podívat tam, kde to funguje a odvezete si nápady. S vedením základní i mateřských škol jsme tako navštívili – a budeme v tom pokračovat – školy, které jsou progresivní a patří k české špičce ve vzdělání. Třeba Dolní Břežany. A zároveň jsem vybral školu, která je podobně velká a řeší obdobné problémy, které máme my – Kunratice.
Jaké konkrétní zkušenosti jste si přivezli a chcete přenést do Roztok?
Třeba to, že je vyhrazený přesný čas, jedno odpoledne v týdnu, na společnou práci pedagogů. Předávají si postřehy, a ne že se každý sám někde zavře a opravuje sešity. Další věc – ředitelské volno nebude nově využíváno automaticky tak, že když mají volno děti, musejí mít volno i pedagogové. Nově se v den ředitelského volna pedagogové společně mohou potkávat a třeba se vzdělávat nebo pracovat na zlepšení školy.
To vás asi učitelky a učitelé mají rád, když po nich chcete více práce…
Nechci nic nařizovat, role zřizovatel je spíše podpůrná. Ono by to přes nějaké rozkazy a diktování, co mají dělat, ani nefungovalo. Podle mě je to spíš o nějaké podpoře směřování k moderní pedagogice. Těch cest jsou stovky. A je na škole, kterou cestu si zvolí. Pro mě jako pro zřizovatele je důležité, že to jde s trendem moderní pedagogiky. Ukazuji zkušenosti odjinud a chci, aby sama škola řekla, co jí přijde inspirativní a co sama přijme a zavede.
Prý zvažujete i posunutí zahájení výuky z tradičních osmi hodin. Proč?
Ano, chci otevřít debatu o posunu začátku vyučování na půl devátou. Zkušenosti jak ze zahraničí, tak z tuzemského soukromého školství ukazují nezpochybnitelnou prospěšnost takového kroku. Děti jsou odpočatější, a vzdělání je potom hodnotnější ve výsledku. Rádi bychom tohle téma letos otevřeli a případně ho pak zavedli od září 2024.
Tuším, že teď budete chrlit další nápady o moderním progresivním školství. Jenže velká část rodičů je konzervativní, změny ve skutečnosti odmítají a říkají takové to klasické „jo, za nás, to se učilo takhle…“
Diskuse s rodiči je klíčová. Mají právo vědět, jak je jejich dítě vzděláváno a proč tomu tak je. Zároveň pedagogika se jako každý obor mění a vyvíjí. A to se má promítat do každodenní výuky. Od lékaře také nečekáte, že bude léčit stejně jako před 30 lety, ale podle nejmodernějších poznatků. Z tohoto důvodu letos zakládáme „rodičovský parlament“ – tedy platformu pro komunikaci školy, města rodičů.
Tak třeba tradiční tématem takových debat je způsob hodnocení. Mnoho rodičů požaduje klasické známky, protože tak to bylo za nich a tak tomu rozumí. Chtěl byste alternativní slovní hodnocení?
Známky jsou z mého pohledu totálně frustrující, zvlášť v první až třetí třídě. Proto třeba ministerstvo má ambici říct, že se až do třetí třídy neznámkuje. Je to tak ve většině evropských zemí. Jenže my od Marie Terezie známkuje. Ale pozor, roztocká škola udělala krok, že vedle klasického vysvědčení dáváme navíc ještě písemné vyjádření učitele, kde se charakterizuje dítě a jakého pokroku dosáhlo. Buď se chcete radovat, že vaše dítě má v první třídě samé jedničky, ale to vám nic neřekne, to má většina. Nebo se chcete raději dozvědět, že se vaše dítě zlepšilo ve čtení a že má dobrou slovní zásobu, ale je trochu bordelář a mělo po sobě kontrolovat práci, než ji odevzdá. A to jsou přece informace, které jsou podstatnější pro rozvoj dítěte.
Plánujete tedy v Roztokách zrušení známek až do třetí třídy?
Myslím, že to je tak velká změna, že je potřeba nějakého systémového kroku shora. Rozhodně bych to nechtěl dělat na sílu na úrovni jedné školy. Kdyby se škola k tomu rozhodla, tak budu šťastný, protože vím, že to pomůže dětem. Ale vím také, že to velmi náročné pro pedagogy, udělat přechod z klasického hodnocení do nového. K tomu je potřeba nějaká systémová podpora, vzdělání a možnost vidět, jak to funguje jinde.
To dokazuje platnost rčení, že školství je jak obří zaoceánský parník, s nímž nejde pohnout.
Spíš než parník bych řekl, že jo to takový soubor lodí, které plují v nějakém proudu. A je na každé, jak rychle se bude pohybovat. My chceme být vpředu. Jako příklad naší progrese uvedu, že letos od září se musí nově povinně učit informatika. Naše škola k tomu přistoupila o rok dřív. Já z toho mám hroznou radost. Stát to podpořil finančně pokud jde o vybavení. Také jsme navázali spolupráci s Googlem, který podporuje pedagogy v digitálních kompetencí, které pak přenášejí na žáky. Takových příběhů je řada. Myslím, že Roztoky opravdu mají ohromný potenciál.
Občas slyším vzrušené debaty, jestli je lepší mít jednu velkou tisícihlavou školy o třech budovách (hlavní, žalovská a Cihelna), nebo ji raději rozdělit na dvě nebo dokonce tři školy rodinného typu. Jaký je váš názor?
Rozhodně jsem pro jednu velkou. Český vzdělávací systém je typický tím, že máme extrémní množství malých škol a ta malost má v sobě mnoho nevýhod. Vyšla zpráva České školní inspekce, která to popisuje v případě druhých stupňů. Říká, že větší školy na druhém stupni mají velký potenciál pro změnu, pro diferenciaci výuky, pro volitelné předměty, pro směřování jednotlivých tříd. A vlastně profilaci dětí. A to je něco, co zase je naším cílem pro školní rok 2023/24.
Čili abyste zabránili odlivu na víceletá gymnázia, tak chcete zlepšit druhý stupeň, aby k odchodu nebyl důvod?
Primárním cílem je zlepšit vzdělávání samotných dětí, ale v podstatě ano a těch cest existuje několik. Buď můžete diferencovat třídy – uděláte sportovní, matematickou, přírodovědnou, humanitní, jazykovou a podobně. To je jeden proud, který existuje třeba na základkách v Praze 6. A pak je druhý proud, který pracuje s tím, že škola má takzvané disponibilní hodiny. Žáci v daném ročníku se spojují na některé předměty. Třeba můžete mít matematiku dvě pro náročné druhá skupina půjde třeba na angličtinu dvě, nebo informatiku dvě.
Cílem je netrápit od deseti let ve všem, ale ať se trochu zaměří na to, co jim jde, ať se v tom rozvíjí – a mají z toho radost?
Ano, přesně tak. Je to také o tom, co rodiče chtějí, jakou mají ambici. Kam své dítě směřují. Zvlášť v tomhle věku je to z velké části o rodičích a jak oni naslouchají svému dítěti. S vedením školy bychom se tento školní rok chtěli podívat na školy, kde nějaký způsob diference dělají. Podívali se, inspirovali se a pak se prostě pobavili, co má a co nemá smysl dělat v Roztokách. Ale já vidím oprávněnou poptávku ze strany rodičů diferencovat výuku na druhém stupni.
Přijde mi, že v Roztokách máme docela rozmanité možnosti vzdělávání. Jednak klasickou městskou školu, která se rychle mění a dokonce nabízí bilingvní výuku. Pak je tu alternativní Sedmihlásek podporovaný sdružením Roztoč. A nově zde bude působit z Úholiček soukromá Little England Academy. Čím to je?
Myslím, že to je do značné míry přirozená poptávka pro takhle velkou obec a takhle socioekonomicky úspěšný a bohatý region. Máte tady tři různé přístupy ke vzdělávání, a to je dobře. Klasickou školu, jednu zaměřenou spíše na výkon a další nabízející spíše alternativní způsob vzdělávání V takové konkurenci se už musíte snažit.
Je fér, že v městské základní škole financované z vybraných daní je bilingvní třída s výukou v angličtině – ovšem jen pro ty, kteří mají nebo jsou ochotni za to dát 7,5 tisíce měsíčně? Jestli je možné takto, podle finančních možností, rozdělovat šestileté děti ve veřejném školství?
Díky tomu, že máme bilingvní třídu, tak spousta rodičů přihlásila své děti tady na roztockou školu. Tedy ti, kteří by jinak volili alternativu v Praze, pravděpodobně nějakou soukromou školu. A to je v zásadě dobře. Já to považuji za inkluzi z druhé strany. Tyhle děti zůstávají v Roztokách, tak si vytvářejí vztah k místu, kde žijí, a to je to nejcennější, co jako město můžeme mít.
Cílem je, aby tady zůstávaly děti z „lepších rodin“, jak se nehezky říká?
Kdybychom to nedělali, tak ty děti nejsou na naší veřejné škole a nejsou v Roztokách. To je moje odpověď. Je to celé dané tím, že Roztoky jsou bohaté město s nadprůměrně vzdělaným obyvateli a po kvalitním vzdělání je prostě vysoká poptávka. A je přece správně, že škola – a to i díky Vlaďce Drdové a předchozímu vedení – na to dokázala zareagovat. Ano, rodiče si musejí připlatit za odpolední část, za družinu. To je pravda. Ale ten efekt je prostě i pro ty ostatní děti. Učitelé z bilingvní třídy učí v tandemu nebo individuálně i ostatní děti.
Jednáte s pražskou pedagogickou fakultou o tom, že by se ZŠ Zdenky Braunerové stala takzvanou fakultní školou? Proč?
Studenti pedagogické fakulty by sem chodili na praxi a pro nás je to cesta, jak se zas dostat k nějakým inovovaným přístupům, k modernímu vzdělávání, ke kontaktu s akademickým prostředím. Je to zkrátka další navýšení kvality. Už jsme tady měli na návštěvě děkana, až začne akademický rok znovu přijedou a budeme řešit další postup. Moc si přeju, aby to klaplo. To jsou dlouhodobé kroky, které můžou vést k tomu, že budeme zase o krok před ostatními.
