Šťastných sedmdesát let

Statistiky dokazují, že institut manželství je již řadu let v krizi. Nejen v Čechách, ale i v celé Evropě, včetně států, kde se ctila stará kulturní tradice tohoto partnerského soužití. O to více potěší, když můžeme poblahopřát manželskému páru k neuvěřitelným 70 letům společného a hlavně šťastného manželského svazku.

Jana a Václav Majerovi, učitelský pár z Roztok, oslavili toto výročí koncem loňského prosince. Svatbu uzavřeli velmi mladí 26. 12. 1954 v kostele a na úřadě v Klecanech. Jana pochází z Klecánek a Václav z dolních Roztok, takže to k sobě měli, coby kamenem dohodil.

Václav Majer zahájil svou učitelskou dráhu v roce 1948 v Brandově a Hoře sv. Kateřiny v Krušných horách. Společně s manželkou Janou poté krátce působili v Čičovicích a Středoklukách, než se definitivně usadili v Roztokách. V místní škole pak během svého života vychovali několik generací roztockých dětí.

Jana Majerová jako velmi oblíbená „elementaristka“ (specialistka pro 1. a 2. třídu), Václav Majer jako učitel zeměpisu a přírodopisu, a také zapálený včelař. Dlouhá léta byl také zástupcem ředitele školy, a pro svůj zásadový postoj jím i trvale zůstal, protože nikdy nevstoupil do komunistické strany, jejíž členství bylo pro funkci ředitele školy tehdy podmínkou. V roce 1968 se také podílel na obnově skautského hnutí v Roztokách. To mu po jeho opětovném zákazu „kádrový profil“ ještě více poškodilo.

Po roce 1989, již v důchodovém věku, se Jana Majerová věnovala rodině a vnoučatům, Václav Majer vstoupil do komunální politiky. Díky němu se mohlo uskutečnit první setkání Občanského fóra v Roztokách ve školní jídelně. O jeho oblibě mezi bývalými žáky svědčí i to, že v prvních porevolučních volbách získal bezkonkurenčně nejvíc preferenčních hlasů. Byl mnoho let členem městského zastupitelstva a radním.

Jana a Václav spolu prožívají naplněný a harmonický život, i když někdy dost dramatický. Při povodních v roce 2002 byl jejich dům zaplaven, bylo zničeno všechno vnitřní vybavení, včetně rodinných památek a fotografií, a dům musel i stavebně projít náročnou sanací.

Přes svůj vysoký věk a zdravotní obtíže jsou oba stále činorodí, jak to jen jde. Jsou také nepřebernou studnou vzpomínek na staré Roztoky a věrohodným zdrojem informací o dobách minulých.

V Roztokách se k nim každou chvíli přihlásí nějaký bývalý „žák“ nebo „žákyně“. Je až legrační slyšet starší dámu nebo pána, často už v důchodovém věku, jak v rozhovoru vykají „panu učiteli“ nebo „paní učitelce“, zatímco oni jim odpovídají tykáním. Generační rozdíl, kdysi tak zásadní před tabulí, se s odstupem desetiletí stírá.

Vážení Jano a Vašku, ještě mnoho šťastných společných let!