
Výřez z nákresu k vystavění nové kůlny na uhlí, 1894, foto: Stavební úřad
Stojí u paty serpentiny, částečně opuštěný, zanedbaný, více než stoletý stařeček, svědek časů minulých. Kolem sebe má ale rušno, přes ulici semafor a auta s netrpělivými řidiči upírajícími svůj soustředěný zrak k červenému světlu, nad ním sbíječky a za ním pustina, mnoho let neudržovaná ostudná část města za plechovou hradbou.
Zrodil se v roce 1876 rukama Václava Svobody, syna Františka a Magdaleny Svobodových, kteří vlastnili menší domek a pozemek už o několik desetiletí dříve.
Původně přízemní dům čp. 26, který byl vzápětí dostavěn do patra, navrhl Václav s roztockým zednickým mistrem Josefem Hladkým (ten např. kooperoval i se Zdenkou Braunerovou na plánu stavby ateliéru).
Václav byl vyučený zedník a pracoval v sousední továrně na výrobu extraktů z barevných dřev, kterou zde na konci 50. let 19. století založila firma Oessinger (domovskou zemí rodinné firmy Andrého Oessingera byla Francie, kde ve Štrasburgu existovala továrna na stejnou výrobu).
Svoboda měl čtyři děti a zřídil si v domě obchod s potravinami a vším možným, prodával ale i palivo, včetně uhlí z kladenských dolů, na které si přistavěl po levé straně domu v roce 1894 kolnu. V té době už dnešní veteráni o mnoho nižší rychlostí brázdily z gruntu novou serpentinu na místě strmé pěší cesty do dnešních horních Roztok.
Na přelomu 20. století hospodařily v domě již Václavovy děti, obchod vedl František (1878) na kterého vzpomíná kronikář jako na „postavu z Jiráskova románu“. František sloužil v rakousko-uherské armádě, kde se mu výrazně zhoršilo zdraví a po návratu do Roztok zemřel 27. června 1918.
Svobodovi prodávají dům v roce 1925 Josefu a Anně Zajícovým. Začíná další slavné období, kdy se dveře v pravé části domu netrhnou, protože místní architekt a stavitel František Illich projektuje Zajícovým pekařskou pec.
Nejen pekařství, ale i další živnosti soustředěné v domě po dobu slavné éry městyse byly součástí původního historického centra města, tehdejší Hlavní třídy. Podrobněji ke konkrétním domům psal Standa Boloňský v minulém i v tomto čísle zpravodaje.
Bohužel, mladší generace už nebude mít představu, jak vypadaly autentické domy zástavby z poslední čtvrtiny 19. století, poskytující služby místním obyvatelům a letním hostům, situované na rušné ulici v sousedství nádražní budovy. Podařilo se nám vyšperkovat starou poštu čp. 22, možná se nám v budoucnosti podaří vrátit některé stavební detaily ne zrovna citlivě rekonstruovanému domu čp. 21.
Patrový dům čp. 26, významný nejen jeho exponovanou polohou u hlavní komunikace a původním hmotovým řešením, ale i řadou zachovaných detailů a stavebně řemeslných prvků (členění fasády, okenní a dveřní výplně), to má sečtené. Nemá takové štěstí jako Vratislavka.

Stačil jen jediný hlas nerozhodné paní místostarostky, která původně přislíbila spolu se sdružením Roztoky sobě (ti návrh podpořili) podporu návrhu zastupitele za sdružení Sakura St. Boloňského pokusit se dům i s pozemkem koupit pro město, abychom tak zamezili demolici a další výstavbě bytů developery a pokusili se dům rehabilitovat do původní podoby s novým využitím, a bylo po všem. Zcela odmítavě se totiž k tomuto záměru postavili všichni zastupitelé za TOP 09 a ODS. Předkladatel návrhu, stejně tak jako pisatelka tohoto příspěvku, se dozvěděl o prodeji domu 10 dní před konáním zastupitelstva. Paní místostarostka měla informace už od října. Chybějící čas se podepsal na připravenosti financování, ale i tady bychom našli řešení, jenže, kde není vůle, není cesta.
Z vážných důvodů chyběli dva zastupitelé, kteří by byli zárukou podpory návrhu. Poděkování patří i online připojeným zastupitelům, nemocné Marii Dvořákové a Evě Sodomové ze sicilského pobřeží. Veškeré snahy byly ty tam.
V kooperaci s památkáři, kteří jednoznačně podporují zachování a obnovu domu, zařadíme dům alespoň mezi tzv. památky místního významu, kdy celkový úhrn stavebně-historických hodnot není dostačující pro prohlášení za kulturní památku, ale pro dané sídlo má stavba nezpochybnitelnou hodnotu, protože se výrazně podílí na vytváření jeho charakteru.
Milí čtenáři, až budete čekat na zelenou, chodci na červenou, soustřeďte pohled na posledního svědka slavné doby století páry, dlouho už tu stát nebude.
Marcela Šášinková, zastupitelka
Společně PRO Roztoky a Žalov
Zdroje:
Kronika městyse Roztok u Prahy, Bohumil Hosman 1935
Stavební úřad, MÚ Roztoky
ČUZK, Pozemkové knihy
Fotoarchiv Středočeského muzea